Kategorie: Jak se věří a žije..., Úvod

Ostrý jako meč

Image

Ač se dnes připouští, že k domácímu násilí dochází i v katolických rodinách navenek vzorných, v pastoraci si s ním moc nevíme rady. Zmínila jsem se jednomu kněžskému příteli, že mi manžel oznámil, že se odstěhuje, ale nedošlo k tomu – škoda. Jeho první reakce mě opět překvapila: „Měla bys manželovi vysvětlit, že při svatbě slíbil snášet s tebou všechno dobré i zlé.“

 


 

Možná také znáte tu pohádku o vezírovi, který poručil svému kuchaři, aby mu uvařil nejlepší jídlo na světě. Kuchař šel na trh a koupil hovězí jazyk. Jazyk je totiž důležitá věc. Jazyk může pochválit, povzbudit, podržet i život zachránit. Další den vezír poručil svému kuchaři, aby mu uvařil nejhorší jídlo na světě. Kuchař šel na trh a koupil hovězí jazyk. Jazyk je totiž důležitá věc. Je ostrý jako meč, může zranit, zatratit i zabít.

Stalo se mi nedávno, že jsem na FB utrousila jakousi poznámku na adresu režiséra, který před novináři připustil, že kdyby nebyl režisérem, zřejmě by ho bavilo být knězem-zpovědníkem. Jenže k mé hloupé poznámce se přidalo pár dalších „komentátorů“, za chvíli nás byla celá řada, a všichni jsme úplně zapomněli, že tento člověk kritizovaný pro marginální poznámku je především vynikajícím režisérem pracujícím s nejlepšími herci – na rozdíl od autorů, kterým by k natočení nekonečných seriálů stačil kompars.

Jazyk dokáže zranit i povzbudit v jedné minutě současně a někdy velmi záleží na tom, které slovo je vyřčeno jako první. Psychologové v této souvislosti mluví o „klíčové vzpomínce“ nebo „první informaci“, kterou si člověk uchovává, která ho dlouhý čas nese – nebo naopak dlouhou dobu zraňuje. Klíčová vzpomínka se těžko maže pozdějšími retušemi.

Moje dcera má nepříjemnou klíčovou vzpomínku na to, jak se k ní otec zachoval nespravedlivě a hrubě, a strýček, který byl scéně přítomen, se postavil na jeho stranu ve snaze zachránit otcovskou autoritu principem „tatínek má vždycky pravdu!“ Jenže – co když nemá? Na strýčkovi od té doby ulpěla trpká pachuť, kterou marně usiluje vyvážit štědrostí. Zvlášť když další zážitky tu „první informaci“ spíš potvrzují, než vyvracejí. Musím dceři dát za pravdu, moje zkušenosti jsou podobné.

Když mě před několika lety můj muž zfackoval, vyběhla jsem z domu jen s mobilem v ruce a rozbrečela jsem se švagrovi do telefonu s prosbou „prosím tě, přijeď, můj muž mě bije!“ Na druhé straně se ozvala nechápavá otázka: „Edito, a co já s tím mám jako dělat?“ Následná snaha zahladit tento kiks usmiřovacím pokusem už se minula účinkem. První informace byla tu. A ty další ji jen potvrzovaly. Zvlášť obhajoba mého švagra, jíž se snažil vysvětlit svou nepochopitelnou první reakci: „Co ty bys dělala na mém místě?“ Jenže já jsem na jeho místě nebyla a on nebyl na mém. On se snažil hájit sám sebe ve chvíli, kdy se měl omluvit. Vlastně pro sebe vyžadoval ohledy, které jsem v tu chvíli mnohem víc potřebovala já.

Ač se dnes připouští, že k domácímu násilí dochází i v katolických rodinách navenek vzorných, v pastoraci si s ním moc nevíme rady. Zmínila jsem se jednomu kněžskému příteli, že mi manžel oznámil, že se odstěhuje, ale nedošlo k tomu – škoda. Jeho první reakce mě opět překvapila: „Měla bys manželovi vysvětlit, že při svatbě slíbil snášet s tebou všechno dobré i zlé.“ Vysvětlila jsem panu faráři, že u nás v rodině byla překročena hranice fyzického násilí. (Ano, „pouze“ překročena, těch pár facek není trvalý stav, zato navodilo trvalý strach.) Nejde o to, že by manžel nechtěl být se mnou, ale že pro mne je obtížné vydržet s ním. Následovalo dlouhé mlčení, které si vysvětluji jako bezradnost v neznámých vodách a neschopnost kněze reagovat na nečekanou situaci.

Když jsem po dalších letech usoudila, že už nedovedu snášet sílící psychický tlak, který vystřídal těch pár facek, hledala jsem někoho, kdo by mi přestěhoval mých pět švestek. Potřebovala jsem nějakou oporu a chtěla jsem, aby to nebyl taxikář. Jenže nablízku nikdo nebyl a rodině jsem si netroufala říct. Napadl mi – farář. Pokusila jsem se mailem vysvětlit, co se dalo (připouštím, možná neobratně), a poprosila o přestěhování několika věcí. Následovalo mlčení, které si vysvětluji jako bezradnost v neznámých vodách a neschopnost kněze reagovat na nečekanou situaci. Pan farář zřejmě dodnes váhá, zda by taková pomoc byla politicky korektní. Tentýž kněz píše na svém blogu obdivované a opěvované příspěvky o tom, jak si máme pomáhat, a že křesťan nikdy nemyslí sám na sebe.

Domácí násilí (v jakékoliv podobě a intenzitě) je v pastoraci problém, protože kněží nejsou připraveni a vyškoleni k duchovnímu doprovázení manželů, pouze k doprovázení jednotlivců. Co se ještě dá zvládnout (nebo zamaskovat) díky dlouholetým zkušenostem u relativně bezproblémových vztahů, už nelze zvládnout u vztahů, které se rozpadají. Uvedené tři příklady, z nichž každý pochází z jiné kněžské generace1, dávají tušit, že se nejedná o nahodilé neporozumění. Církev trvá na nerozlučitelnosti manželství (právem), jenže na formální nerozlučitelnost klade silnější důraz než na lásku a úctu, tedy na vnitřní pouto. Za věrnost se mylně považuje to, že manželé spolu žijí pod jednou střechou třeba i za cenu ponižování jednoho z nich. (A protože manželský vztah jsou spojené nádoby, neláska a neúcta je posléze vzájemná.) Manželé spolu mají nést dobré i zlé, které přichází zvenčí, ale nikde není řečeno, že jeden z nich musí snášet zlo vycházející z toho druhého. Ten výsměch „A co já s tím mám jako dělat?“ i následná obhajoba ve smyslu „jsem jen člověk, nebyl jsem na tu nepříjemnou informaci připraven“ překvapuje u kněze mnohem víc než u laika. Od kohokoliv, včetně duchovního, bych asi očekávala reakci typu „uklidni se a řekni mi, co se stalo“.

Naše očekávání a nároky na kněze jako představitele církve jsou právem vysoké. Není důvod je snižovat. Jestliže si kněží nárokují vysokou autoritu zejména ve věcech morálky, měli by sami hledat odpovědi na otázku, proč našim očekáváním nejsou schopni dostát. Odvolávání se na sv. Pavla, že poklad víry neseme v nádobě hliněné, může být podnětem k omluvě a hledání nových cest, nikoliv alibismem. Má-li se obecně za to, že žena je silnější v emoční oblasti a její silnou stránkou je něžnost a empatie, neznamená to, že pro muže (včetně těch pomazaných) je citlivost, empatie a něha územím „hic sunt leones“. Je věcí výchovy, včetně té seminární, která jim zapomněla tyto obecně lidské vlastnosti stavět před oči i duchovní zrak. Jistěže každý kněz má jiný vklad, jiné schopnosti, jiné hřivny. Znám vynikajícího kazatele, který se vypracoval po patnácti letech poctivých příprav. Jiný kazatel k dobré homilii dospěl od nuly po pěti letech usilovné dřiny. Ale znám i novokněze, kterému jde dobré kázání úplně samo! Všichni tři musí dobře spolupracovat s Duchem svatým, jinak jim (my, co si ve městě můžeme vybírat) vyklidíme kostel. Stejně je to i v pastoračním přístupu k různým skupinám. Tam, kde je upřímná snaha, k zásadním pochybením s pachutí trpkosti většinou nedochází.

1 „Kněžská generace“ je v tomto případě pojmem, s nímž pracuje americká autorka Mary Gautier, a to nikoliv podle data narození, nýbrž podle data svěcení, takže hlavní roli tu nehraje věk, ale příprava na povolání. Viz Hanuš, Jiří a kol.: „Služebníci neužiteční.“ Kněžská identita v českých zemích ve 20. století. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2015.


 

autor: Edita Kamínková

print Formát pro tisk



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 14 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

, Ti co už nafackovali odpovědět
avatar
Když si to přečtete, tak je skoro jasné, který hrdina už manželce jednu a více ubalil. Někde jsem četl, že tvář člověka je Božím obrazem. A tak nejde tolik o bolest jako o ponížení. Partnera i Boha.
Dětem, když už to musí být na oblečený zadek a svou holou rukou.... bolí to nás oba, nejvíc u srdce.
, Ježíš tluče, chce ven odpovědět
avatar
Papež František má vizi, kterou adresoval kardinálům: "Mám dojem, že Ježíš byl uzamčený uvnitř církve a tedˇ tluče na dveře, protože chce ven".
Přichází milostivé léto, kdy budou osvobozeni uvěznění a otroci a "majitelé" Ježíše odejdou s prázdnou.
Papež František se nestal papežem omylem. Většina kardinálů, biskupů, kněží a laiků dlouho očekávala takového papeže, celé tělo Kristovo. Není a nebude sám. Církev jako matka, to je nejen vize, ale přání samotného Ježíše. A matky věnují nejvíce péče vždy těm, kdo ji nejvíce potřebují. Půjde matka na narozeniny nějakého příbuzného, když má dítě horečku, nebo trpí šikanováním a muselo by zůstat v přítomnosti agresora? Ne. Umí rozlišit podstatné od zvyklostí a na oslavu nepůjde.
, uzitecny odpovědět
avatar
Diky, pani Edito, velmi dobre.
, - odpovědět
avatar
Martino
Proč se předvádíš jako buran? Proč tě cenzor nesmaže? Ale pokud si ráno vynechal tabletky, jsi omluven. Zdravotní nezpůsobilost je omluvenka.

Prosím redakci - tohoto diskutujícího smazat a nafackovat. Děkuji.
odpověděl(a)
avatar
R.A.F,
Prosím redakci - tohoto diskutujícího smazat a nafackovat. Děkuji.

Martino
Zase máš záchvat? A rád bys praktikoval násilí na členech ŘKC? Zde již ambulantní léčba u lidí co volají po násilí nestačí.
, - odpovědět
avatar
Podle tech keců by autorka potřebovala tlouci každý den. Muž je zodpovědný za celou svou rodinu, je jejím pánem a může i musí ji trestat.
odpověděl(a)
avatar
Zřejmě jsi případ, kdy by bylo manželství od počátku neplatné. A ještě posera. Ani odvahu uvést své pravé jméno k těm svým radám nemá.
odpověděl(a)
avatar
Člověče, Vy jste ale debil.
odpověděl(a)
avatar
Petr-Ruzicka, jste Křesťan?
, - odpovědět
avatar
Martino
Co je to za proti církevní manipulaci? Ta žena žila v hříchu těžkého cizoložství. A pokud Kristus řekl jasně a nekompromisně, že cizoložník do jeho Království nevstoupí, pak to není "rána" od Církve, ale od Krista. Existuje jediná možnost. Oba před uzavřením civilního manželství dobrovolně složili slib čistoty a vše je v pořádku a nebo je zde snaha o nové Evangelium?
, - odpovědět
avatar
Martino
Koukám jako ve snu, jak se zde maže katolický názor a dává se zde prostor zednářům, a různým demagogům a jinak narušeným jedincům. Vše pod pláštíkem náš papež František a milosrdenství. Jak to místní cenzor jednou obhájí před Bohem, tak já bych nechtěl být v jeho kůži. To bude divení "vykecat se" z toho proč mazal příspěvky které trvaly na respektování Magisteria, úřadu a moci od Boha. Z toho se vykecat prostě nemůže....

Cožpak Kristus neřekl " cokoliv svážeš na zemi bude svázáno i na nebi a cokoliv rozvážeš na zemi bude rozvázáno i na nebi. Je papež František nástupcem sv. Petra. Všichní ví že je. Tak Martino drž klapačku a buď poslušný toho co papež František dělá a žije.
odpověděl(a)
avatar
Poslusny
Tak Martino drž klapačku a buď poslušný toho co papež František dělá a žije.

Martino
Proč se předvádíš jako buran? Proč tě cenzor nesmaže? Ale pokud si ráno vynechal tabletky, jsi omluven. Zdravotní nezpůsobilost je omluvenka.
, Zvlastni jev odpovědět
avatar
Ještě dopoledne jsem tu viděl přes šedesát komentářů, teď je jich tu o něco méně. Nemá provozovatel problémy s hostingem, že se mu ztrácejí data z vlastního webu? Že by to mazal sám, to mě takřka ani nenapadlo, neboť jim zde jde o prostor pro názory druhých, ne?
, Chladná hlava? odpovědět
avatar
Můj názor je, že stížnost na domácí násilí je třeba vždy považovat za mimořádnou situaci. Na jednu stranu je realitou, že nezřídka si někdo stěžuje na domácí násilí, které nenastalo. Na druhou stranu ale je třeba si uvědomit, že pokud k takové věci skutečně dojde, tak není možné od stresovaného člověka očekávat, že jej bude hlásit s chladnou hlavou: Ani pro někoho, kdo je na místě, není snadné posoudit, co se vlastně stalo. Pro přítele na telefonu (nebo pro policistu) existuje jediná správná možnost: všeho nechat a přijet. Možná s pravděpodobností 2/3 bude za blbce, ale ta zbývající třetina jsou závažné případy, kdy neposkytnutí pomoci způsobí velkou škodu.
, - odpovědět
avatar
Jo mazat nepohodlné příspěvky, to vám jde velmi dobře.
odpověděl(a)
avatar
mazal
Jo mazat nepohodlné příspěvky, to vám jde velmi dobře.

Martino
Koukám jako ve snu, jak se zde maže katolický názor a dává se zde prostor zednářům, a různým demagogům a jinak narušeným jedincům. Vše pod pláštíkem náš papež František a milosrdenství. Jak to místní cenzor jednou obhájí před Bohem, tak já bych nechtěl být v jeho kůži. To bude divení "vykecat se" z toho proč mazal příspěvky které trvaly na respektování Magisteria, úřadu a moci od Boha. Z toho se vykecat prostě nemůže....

Strana:  1 2 3   další »