Kategorie: Úvod, Kázání

Prorocké chucpe

Image

Nazaretští občané uvítali svého rodáka, jak se slušelo. Dali mu přečíst a komentovat úryvek z Tóry. Což přeloženo do naší reality znamená, že jej nechali slavnostně kázat a pak čekali na zázraky. Plným právem. Jednak slavného syna obce náležitým způsobem oslavili v synagoze a jednak tento dobrodinec patřil k jejich klanu. Divotvorný šampión naprosto zklamal a hrozilo mu, že jej zklamaní rodáci vzteky zabijí.

 


 
Dnešní čtení připravila pastvu pro přemýšlení, ale stejně jsem nenašel jednotné téma výkladu. Snad bychom mohli označit zápas a vyvolení silného jedince za hlavní problém, kdyby se do toho nezamíchal Pavel se svou oslavou nepomíjející lásky. Problém způsobuje i nesrozumitelné slovo v nadpisu, kvůli kterému možná musíte sáhnout do židovského slovníku. Dnešní pasáž z druhého čtení si s oblibou vybírají heterogamní jedinci, kteří se chtějí spojit nerozlučným poutem manželským, a to u nás, v oné části Kristovy církve, která drží zásadním způsobem na smíšené manželství. Tím "smíšeným manželstvím" nemyslím spojení křesťana s židovskou nebo muslimkou či naopak, ale prosté pohlavní spojení muže a ženy, které se v posledních letech trochu zkomplikovalo zavedením různých mezistupňů. Pojďme na první čtení, tedy povolání Jeremiáše k prorockému úřadu. Vybranou pasáž je třeba zkonfrontovat s oddílem, kde tentýž vidoucí proklíná den svého narození. Celý úryvek stojí za citaci. 

"Proklet buď den, v němž jsem se narodil. Den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán. Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci: "Narodilo se ti dítě, chlapec", a udělal mu velkou radost. Ať je ten muž jako města, která Hospodin nelítostně vyvrátil; ať zrána slyší úpěnlivé volání a za poledne válečný povyk. Že mě neusmrtil hned v matčině lůně, aby mně má matka byla hrobem, aby její lůno bylo věčně těhotné! Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny?" (Jer 20,14-18

Nesvoboda volby učiněné primárně Hospodinem se konfrontuje s celoživotním vykováváním tohoto úřadu ukončeného nedobrovolnou smrtí. Roku 628 před Kristem povolává Hospodin mladého hocha ke službě, která má zatřást říšemi a vyvrátit vládce z trůnu. Viz dnešní první čtení. Slova o bronzové zdi proti judským králům se opravdu naplnila, protože Jeremiáš prorokoval zánik Jeruzaléma a jeho dobytí Asyřany. Neměl jinou moc než sílu slova, které se naplnilo - na rozdíl od falešných proroků a mocenských ideologů placených státem. Pravda někdy zvítězí. Pokud se tak vůbec stane, pak většinou zcela zadarmo a mimo mocenské struktury, ať již církve nebo státu. To nám jasně dokládá Jeremiášův příklad. Ale zpět k jeho povolání. Vidíme všemoc Hospodina, který si vybírá lidi podle svého gusta. Skoro všichni proroci v úvodu svého povolání upozorňují Nejvyššího, že se podstatně mýlí, protože lze bez potíží najít lepší a vhodnější borce pro toto martyrium. Pokud by se Hospodin řídil radami svých vybraných kandidátů, prorocký melouch by zůstal neobsazen. Síla Božího slova láká, svádí, přemlouvá, jak o tom svědčí právě prorok Jeremiáš. Sex-appeal Hospodina se nakonec prosadí, jako vždycky, ale to nebrání svobodnému vidoucímu, aby proklel své narození kvůli těžké službě a kvůli všem nástrahám, které mu Boží kšeft přinesl. Souhru svobody a fatálního předurčení ke službě Nejvyššímu není možné v reálu odlišit. A také není možné zdůraznit v teorii pouze jedno nebo druhé. 

Podobnou situaci posuzuje dnešní evangelium. Nikoliv z pohledu Hospodina, jako je tomu u prvního čtení, ale z pohledu Ježíšových současníků. Nedá mi, abych si neudělal reklamu na vlastní výrobek. V knize rozmarných povídek podle Nového zákona začínám denunciantským dopisem z Nazaretu, který píše zdejší rabínský administrátor na výslovnou žádost tehdejšího inkvizičního tribunálu jeruzalémské velerady. Tento ctěný a nejspíše fiktivní úřad by fungoval ve stylu dnešní katolické Kongregace pro nauku víry, která není fiktivní a bohužel nebo naštěstí (to záleží na tom, zda jste vyšetřovaný, nebo vyšetřujete) funguje. Nazaretští občané uvítali svého rodáka, jak se slušelo. Dali mu přečíst a komentovat úryvek z Tóry. Což přeloženo do naší reality znamená, že jej nechali slavnostně kázat a pak čekali na zázraky. Plným právem. Jednak slavného syna obce náležitým způsobem oslavili v synagoze a jednak tento dobrodinec patřil k jejich klanu.
 
Pokud jinde udělal zázraky nemalé, doma je povinen provozovat věci naprosto neslýchané. Divotvorný šampión naprosto zklamal a hrozilo mu, že jej zklamaní rodáci vzteky zabijí. Povolání ke službě je zde konfrontováno s automatickými nároky rodiny a společenských závazků. I dnes působí naprosto pohoršlivě, pokud kněz, kazatel, farářka či rabín vydržuje ze svého úřadu příbuzenstvo. Lidé správně cítí, že zde nejde o jeho osobní slabost ve stylu ženských, ukecanosti, ješitnosti či chlastu. Pokud pase především svou rodinu a známé, pak se jedná o zásadní zneužití úřadu. Když se chtěl Ježíš od svého příbuzenstva trhnout, málem ho to stálo krk. Systematicky a vědomě rozbil své vazby dané geneticky a narozením. Podobně v prvním čtení Hospodin nevybírá ty objektivně schopné pro svůj úřad. Logika běžného jednání a zavedeného chování u Nejvyššího nefunguje.
 
To je sice všechno hezké a chvályhodné, ale pak zůstávají Boží vyvolení sami, mimo struktury, které tehdy nesly život jednotlivce. Jejich život nesl Hospodin a jeho nepochopitelné úradky, které se z hlediska daného proroka daly jen těžko označit za lidumilné. Znovu se tím vracíme k prvnímu čtení. Slabost Jeremiáše kompenzuje Hospodin. Má být vidět nikoliv síla Božího muže, ale síla Boha samotného skrze slabého Božího muže. V konfrontaci lidské slabosti a Boží síly tkví kouzlo prorockého úřadu. A pokud se takový jedinec vyskytne (vzácně, podotýkám), pak nutně narazí. Okolí je snad ochotno uznat jeho schopnosti a výjimečnost, ale nikoliv jeho samostatnost. Vždycky mu nějaký dobrák připomene, že je sice chvályhodné sloužit Hospodinu, ale - toto "ale" je velice příznačné - "ono" (neosobní zájmeno) se musí sloužit i církvi, rodičům, vlasti a jiným molochům. Prorok a Ježíš ví, že jde o molochy. Pokud se ztratil pravý obsah těchto pojmů, pak se snadno zamění za skupinové zájmy určité kliky, která chce věci v dobré víře - jako třeba církevní majetek - nebo i ve zlé víře - jako třeba politickou moc. Proroci se od tohoto handlu s hodnotami trhli a řekli dotyčným žadatelům o povinnou pomoc, ať si trhnou nohou. Byli chucpe. Jako Pán Ježíš, náš milovaný a nedostižný vzor trvalého následování.

 


 

autor: Václav Umlauf

print Formát pro tisk



Komentáře jsou automaticky uzavřeny 14 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

, Ono to s těmi proroky odpovědět
avatar
bylo těžké vždycky. Pravý prorok byl vždy pro společnost požehnáním, neboť kázal stylem "padni komu padni" a nebál se vypeskovat i mocné tohoto světa. Ale byla i spousta falešných proroků, kteří Boží lid svedli na scestí. Jak je od sebe rozlišit ? Žádný přesný návod na to není, jedině snad zkoumat, jaké ovoce nese strom jejich prorokování. A to chce vždycky určitý časový odstup, během kterého může falešné učení zatím napáchat mnoho škod. Historie je toho plná. Takže, pokud by se vyskytl nějaký prorok, nechat jej mluvit, dát si od něho raději jistý předběžný odstup, počkat až jeho ovoce uzraje a pak hodnotit. Opatrnost matka moudrosti. Když si vzpomenu, kolik blouznivců se na našich náměstích vyrojilo v r. 1990, v žíněných rouchách, vzhledu jurodivého Rasputina, kymáceli velkými kříži a okolo nich parta mládežníků s kytarami a hlasitě rapovanými naivními songy ve stylu "Ježíš Tě miluje, tak Ho miluj taky " a prorokovali co všechno se stane, když se neobrátíme ...........jistě, mysleli to dobře, ale kde je jim dnes konec ? Doba starozákonní již dávno skončila a s ní i proroci, čehož si jako první všimli již Židé. Zato obyčejní křesťané, tiší a nenápadní dělníci na vinici Páně, pracují každý den již 2 tisíciletí a nikdo o nich mnohdy ani neví .................Dnes již není třeba prorokovat, ale žít podle Ježíšova učení a pokud má někdo potřebu proroctví, ať si přečte Zjevení sv. Jana. To je vrcholné a zřejmě již i konečné proroctví.
odpověděl(a)
avatar
Lidé si často pletou proroky s věštci. Ti jsou určitě falešní.
Možná dnes proroci existují, aniž by lidé měli o nich tušení, že to jsou proroci.
Mocným tohoto světa je dnes úplně ukradené, jestli je někdo peskuje. Nijak jim to nemůže ublížit.
odpověděl(a)
avatar
TRADI-cionalisto ty jsi nečetl Pavlovy listy a minulou neděli nebyl v kostele nebo jsi nedával pozor na druhé čtení. Je třeba být opatrný a rozlišovat, to ano, ale jinak pravdu nemáš. Neoklešťuj Ducha, On může, i kdyby se to naší tradiční církvi nelíbilo. Vše je v pohybu 1
, - odpovědět
avatar
Hus a Bezák proroci? To je rezignace na zdravý rozum....
Konfidente proroci možná ne, ale u Boha mají pořádný náskok před Baxantem, Sokolem Zvolenským a tebou jejich hlásnou troubou.
odpověděl(a)
avatar
Hluboká pravda...
, - odpovědět
avatar
A.S. Puškin: Prorok

Hnán žízní ducha do pustin,
trmácel jsem se chmurnou zemí
a šestikřídlý serafín
uprostřed cesty zjevil se mi.
Své prsty lehké jako sen
k mým očím vztáh, tím dotekem
zaplál mi zrak, tak jako plane
zrak orlí matky polekané.
Pak dotekl se uší mých
a plno zvuků znělo v nich,
i pojal jsem let cherubínů
i hřímající nebesvod
i hnutí potvor v hloubi vod
i hlízy hlodající hlínu.
I nachýlil se k ústům mým
a hříšný jazyk vyrval jim
a rukou, již si zakrvavil,
za podlý jazyk lži a lsti
žahadlo hadí moudrosti
do ustrnulých úst mi vpravil.
I rozťal mečem hruď mou v půl
a vyňal srdce rozechvělé
a žhoucí uhel zasunul
hluboko do rány v mém těle.
Mrtvolou v poušti jsem se zdál.
A tu Bůh hlasem zavolal:
"Vstaň, proroku, jenž byl jsi němý,
slyš vůli mou a příkaz můj
a srdce lidská po vší zemi
ohňovým slovem zapaluj!"
odpověděl(a)
avatar
Krásné.
odpověděl(a)
avatar
Díky.
, - odpovědět
avatar
Proroci bývali obvykle zavražděni a po letech ctěni. Vždy se vymykali, vždy byli jiní, vždy dráždili a jejich řeč se nelíbila. Jako Jan Hus, arcibiskup Bezák a jiní...
odpověděl(a)
avatar
A stejně jako mnoho zde "konzervativních" diskutujících, skoro by se dlé této definice dali zařadit mezi "proroky" Tak se vymykají moderním trendům, takže dráždí, také se jejich řeč nelíbí a linčováni jsou zatím jen slovně, ale to je možná jen otázka času.
odpověděl(a)
avatar
Hus a Bezák proroci? To je rezignace na zdravý rozum....
odpověděl(a)
avatar
Petrovi: Ovšem nejsou to charismatické osoby povolané Bohem.
odpověděl(a)
avatar
Evo zatím je to pořád naopak, tradicionalisti nás posílají do pekel a tak. Je to ale známka, že se bojí a nemávnou nad námi jednoduše rukou ...Ech 1
odpověděl(a)
avatar
No Petře, naopak, nejvíc zášti, uřážek a nenávisti zde jednoznačně plyne za textů zdejších "liberálů". Stačí si projít pár diskuzí. Kde např. že tvrzení že homosexuální styk je hřích, je každý slovně linčován, atd.atd.
odpověděl(a)
avatar
Petr
No Petře, naopak, nejvíc zášti, uřážek a nenávisti zde jednoznačně plyne za textů zdejších "liberálů". Stačí si projít pár diskuzí. Kde např. že tvrzení že homosexuální styk je hřích, je každý slovně linčován, atd.atd.

Martino
Přesně!
odpověděl(a)
avatar
Být opečen za hereze není mučednictví.
odpověděl(a)
avatar
Antracite - ŘKC, myslel jsi třeba Johanku z arku že? běž si ještě trochu číst..... 1
odpověděl(a)
avatar
Mlčí. Proč asi? Ani tu slušnost přiznat malé pochybení, ani říci kdo je nemá. To mi ho ale vnitřně dokresluje 7