(7. 3. 2009) Jezdím teď častěji trasu Liberec-Praha, kanárkovým autobusem, skoro zadarmo. A úplně zadarmo se v něm rozdává nelišný nápoj v kelímku o čtyřech provedeních, k tomu svazácký tisk typu Mladé Fronty, zdarma. Brzo budou předčasné volby, proto se tisk v posledních časech zredukoval na ty jediné správné noviny. Do očí bodá klipující TV, na kanále č. 8 si prosím připojte příslušný řev. Slečna stewardka po kázání o výhodách žluťáka zadarmo rozdá, tedy distribuuje, potřebná sluchátka. Stokrát raději bych jel klasickým autobusem s otráveným řidičem, než s českým cirkusem na kolečkách, který si hraje na transatlantickou aerolinku. Navíc si lidé nahlas vyměňují intimnosti ze svého osobního života. Jsou nestydatí, taktéž zadarmo. Ve věku videoklipů není pro lidský stud místo. Nechtěně jsem vyslechl rodinné drama s rakovinou a nevěrou, pak zase problémy neplánovaného těhotenství a života ve dvou. Prý měl vypadat úplně jinak, ten nový život. Tiše jsem strpěl kosmické kecy, které bych za normálních okolností vyslechl s velkou účastí. Zvláštní. Nikdo se na veřejnosti nebaví o politice a veřejném životě, zato mnozí udělali veřejnou věc ze svého soukromí. Výchova Novou a jiným mediálním odpadem se nezapře. Res publica v české kotlině změnila svůj charakter. Zlodějna veřejných peněz se stala čistě soukromou záležitostí, osobní život se nabízí jako pastva pro všechny.