(1. 6.) Předposlední májovou neděli jsem výpomocně sloužil mši v Chrastavě a do kostela mi přišla římská rodina. Legionář a jeho pomocník vstoupili do chrámu beze zbraně pouze v lehkém brnění. Děti přišly v čistých kutnách a manželka cudně klopila zahalenou hlavu. Na konci se omlouvali, že jim šly špatně hodinky, proto vyrazili z hradiště trochu později. Vousatého legionáře jsem po mši pozval k ohláškám, aby místním vysvětlil, jak dnes v X. legii chodí. Říkal, že je mezi nimi už pár křesťanů, ale nyní za Marka Aurelia (160 po Kr.) na to není zrovna vhodná doba. Císař je prý v náboženských věcech dost velký tradicionalista a přeje spíše domácím božstvům. Ale snad se to změní, doufejme. Tolik k jedné zajímavé skupině Pražáků a jiných, kteří již deset let budují podle starých technik románské sídliště na výšině za Horním Vítkovem (Curia Vítkov). Aktivisté místním občanům skutkem i slovem ukazují, jak lze vdechnout svěžího ducha poslední výspě Sudet, půl kilometru od polských hranic. Po 2000 letech předvedli bitvu v Teutoburském lese. Dva malí diváci vedle mne řvali nadšením, bojovně mávali dřevěnými meči, upřímně litovali padlých legionářů v krásné zbroji.