(7. 6.) Vyšla zajímavá studie o klesajícím pocitu štěstí u žen v USA. Americké ženy jsou bohatší, zdravější a vzdělanější než před 30 lety, mají občas i mzdy srovnatelné s mužskými. Mohou opustit nechutná manželství, zažalovat sexistické zaměstnavatele, kontrolují si plodnost a porodnost. Naopak muži jsou znevýhodněni v délce života, dosaženém vzdělání a schopnosti udržet si pracovní místo. Přesto v post-feministické Americe jsou muži šťastnější než ženy. Osvobodily se k vlastnímu neštěstí, zatímco ušlápnutí falokraté překypují relativním štěstím. Na to odpovím z díla Karla Čapka, které po 70 letech šlo konečně na web pro všechny a zadarmo: "Spěch, rychlost! To je nové evangelium, které se na nás pořád volá z druhé strany oceánu. Avšak je otázka, je-li spěch a kvantita opravdu jediným měřítkem aktivity. Jsou věci - a zrovna tahle stará Evropa jimi podnes oplývá -, které můžeme velmi těžko měřit jednotkami práce. Myšlenky filozofa nezměříme tím, kolik se jich nadělá za hodinu. Umění se nepočítá časem, jehož je třeba k udělání sochy nebo básně. Naopak, bylo nutno mít velmi málo naspěch, aby člověk vůbec začal produkovat takovéto věci. Evropa měla velmi málo naspěch, než udělala své katedrály nebo své filozofické systémy." A k Čapkovi dodejme: asi není potřeba mít všechno a být šťastný - ba právě naopak.