(26.7.) Všichni více či méně brouzdáme po krajině, neb nastal čas flákání se. Nedávný výlet do kapsy Frýdlantska ukázal zajímavý kontrast. Silničky na konci Česka lemují rozpadlé vily průmyslníků z bývalého Böhmen. Jejich vytřískaná okna půvabně doplňují večerem zahalený městys, kde kromě zastaváren, automatů a oprýskaných hospod nefunguje nic jiného. Turisté navštíví Frýdlantský zámek, nechají autobus na hlídaném parkovišti a pak zdejší Las Vegas raději rychle opustí. Cesta k polským hranicím ukázala pravou tvář Klausovy privatizace. Lesní mladina na zpustlých polích a ruinované podniky vysvětlují existenci heren ve zdejší metropoli. Místní říkají, že ne všechno bylo na odpis. Ale někdo beztrestně vytuneloval firmy v Praze, v krajích a zdejší pobočky na venkově nemohly přežít bez odbytu výrobků. Do kraje přišla skrytá bída, která zde za první republiky nebyla. Cesty kolem továrních ruin, které si postupně bere příroda, lemují zamlklé postavy v teplácích vycházejících z náleven a hráčských doupat. Tristní pohled nutí přemýšlet o nové podnikatelské elitě, která za sebou nechala spoušť a zničené životy. Kontrast s předválečnou dobou, s její průmyslovou kulturou a selským citem pro krajinu opravdu bere dech.