Končí semestr, opravuji seminární práce studentů. Belgická kolegyně chtěla vědět rozdíl v mentalitě zahraničního a českého vysokoškoláka. Běžný EU-student sedne k práci, i když ji nesnáší. Ví, že normální smrtelník musí pracovat. Slušná a poctivá práce tvoří součást smysluplného života a západní společnost ji oceňuje. U soudruhů kapitalistů se práci vzdává čest. V české post-kapitalistické společnosti se lidem skutkem i slovem vtlouká do hlavy, že jen hlupák pracuje. Normální je krást, tunelovat, kšeftovat s politickým a jiným vlivem, flákat se. A když to praskne, pak hrát na překvapeného, zabalit výslužku a zmizet na Bahamy. Český pepík napíše klidně i tři maily vysvětlující, proč referát neudělá. Zápaďák má vše dávno hotové. Protože věří na práci, už dávno sedí u piva, zatímco jeho polointeligentní kolega se žere, proč je svět tak nespravedlivý. Jeho ego vyžaduje rozlet a ti blbci z univerzity po něm chtějí práci. Beztak je živím tím, že jsem imatrikulovaný, tak co by ještě chtěli... Výsledek? Úroveň nových učitelů hodnotil mezinárodní test z roku 2007. Čeští školáci se propadli o rekordní počet příček, učitelé dali absolutně nejhorší hodnocení školnímu prostředí, inspekce placená z ministerstva naopak prohlásila, že jsme fakt dobří. A nový ministr, jak je letitým zvykem, po roce v úřadě rozjíždí další školskou reformu, kterou s nikým nekonzultoval. Česká společnost v kostce.

Únor 2009