Kontrast uvnitř moderní doby se mi vyjevil při letošním alpském putování. Při posledním bivaku vysoko v horách potkám malého kluka, žene krávy na pastvu. Jeho rodičům možná patří jeden z honosných lyžařských hotelů, ale duší jsou stále sedláci. Navíc dobře ví, že když nad sebou nechají hory zarůst, tak je po pár letech spláchne voda i s jejich hotelem, původně normální vesnickou usedlostí. Přijedu domů a čtu si v Le Mondu, že se vynořila skupina biologických hackerů. Ve své zvědavé nevinnosti provádějí genetické manipulace zvířat a rostlin, dělají v domácích laboratořích různé mutace. Za tisíc dolarů prý zvládnou věci, které ve velkých laboratořích stojí statisíce. O důsledky svých činů se nestarají, jsou to přece amatéři, milovníci změn. Tož tak naše doba: na jedné straně starost o staleté přírodní dědictví, na druhé nenasytná zvědavost čarodějova učně považjícího přírodu za materiál k jakékoliv proměně.