V nejkrásnějším měsíci v roce, tedy v máji, se konají nejoblíbenější a nejrozšířenější
mariánské pobožnosti. Úctu a obdiv k Panně Marii vyjadřovali po celá staletí
nejen svatopisci, staří otcové, ale rovněž i umělci jako básnici, malíři
či hudebníci. Máme dochované různé legendy, mirákly a podobné středověké
hry o Marii, které chtěly připomenout její dobrotivost a lásku k lidu, přímluvu
u jejího syna za lid apod. V tomto hudebním sloupečku bych se chtěl podělit
o dílo, které na mne velmi silně zapůsobilo. Bohuslav Martinů (1890-1959), skladatel, který prošel tolika jazyky hudební
mluvy, jakými byli impresionismus, neoklasicismus či expresionismus se vypracoval
až k jemu vlastní hudební řeči. Jeho opera pod názvem Hry o Marii (1933-34), zpracovává 4 příběhy. Každý příběh
pochází z jiné literární oblasti a každý je také jinak zpracovaný. Opera je rozdělena do dvou dílů, z nichž každý má ještě kratší prolog a tzv. velkou hru (mirákl).
I.
1. Panny moudré a panny pošetilé. Liturgická hra z 12. století, líčí příběh o deseti pannách, které očekávají příchod Pána. Pošetilé ale vezmou s sebou málo svící, a když Pán přijde, neuvidí ho.
2. Mariken z Nimégue - námět z 15. století. Krásná Mariken se nechá ve městě
svést ďáblem na cestu zla. V malém městečku ale vidí hru o Maškaronovi a
Panně Marii a dává se na pokání, za což je její duše vykoupena.
II.
3. Narození Páně. Montáž z nejrůznějších lidových textů řady vánočních her.
4. Sestra Paskalina. V této části zpracoval Martinů legendu o sestře Paskalině,
přeloženou Juliem Zeyerem, ale doplnil ji z různých dalších zdrojů - o komentující
texty z latinské liturgie (Requiem in pace), ale i z moravské lidové poezie.
Paskalina, která odešla z kláštera pro světskou lásku, je za nespáchanou
vraždu svého milého odsouzena k upálení na hranici, odkud ji ale zachraňuje
milost Panny Marie.
U díla je nápaditá, barevná instrumentálnost i nezvyklá četnost sborů. Především
u narození Páně skladatel používá typické ztvárnění koled moravského kůru
(smyčce, trubka, dětský sbor) a vyjadřuje tak radost a prostotu vánoční atmosféry.
Při scénách, kde se vyskytuje ďábel, využívá nástrojů dechových a neobvykle
v opeře i klavíru či varhan k podtržení napětí. Dílo končí krásným a pokojným
textem: Dona nobis pacem - daruj nám pokoj. Matka. která se zasloužila o
odvrácení hněvu svého Syna nad lidstvem zde vystupuje v nádherných áriích
a kde ji sestry několikrát chválí latinským zpěvem Ave Maria (ženský sbor).
V ukázce slyšíme část, kde Matka Boží porodila svého Syna, kde žádá kovářovu dceru aby ji podala dítě. Ona však nemá ruce, ale Matka Boží a především milost Boží navrací dítěti ruku, i když kovář Panně Marii nevyšel vstříc s noclehem. Slyšíme ukázku lidové poezie s dokonalou hudební řeči Martinů.
>>