(10. 1.) Japonci žijí jako sardinky, nemají už ani kam pohřbívat. Proto vymysleli hi-tech hřbitovy, kde si pozůstalého zaparkujete. Přijdete do úschovny, vložíte čip, počítač najde vašeho nebožtíka v nekonečné radě regálů a doveze jej do obřadní síně, kde jej po placenou dobu můžete kontemplovat. Všechno je racionální, pietní a maximálně elektronické. Hřbitov funguje jako bankovní automat, po zasunutí karty vysune pozůstatky a zase je skryje do svých tajemných útrob. Technicky vzato jde o zajímavé řešení. Hrob stojí Japonce v přepočtu asi dva milióny, zaparkování mrtvého přijde mnohem laciněji. Nebožtík se stal po vložení čipu dostupným artiklem. Symbolem moderní doby se stala platební karta, jež modernímu konzumu pocitů otevřela i dříve nedobytnou říši mrtvých. Starokřesťanské kázání na Bílou sobotu pracně popisuje setkání Vzkříšeného s Adamem přebývajícím již nějakou dobu v podsvětí. Praotec lidí je díky kříži vysvobozen ze zajetí smrti a radostně vítá svého Spasitele. Dnes stačí vrazit do slotu hřbitovní kartu a počkat si na dodávku vašeho Adama nebo Evy. Pak proběhne kontemplace dodaného zboží a jeho odjezd do říše počítačově řízeného Zapomnění. Času není nazbyt, exponované pozorovací místo v obřadní síni musí vydělávat a uspokojovat individiduální potřebu nefalšovaného lidského citu.