(13. 2.) Tento týden mne zaujal debakl automobilky Toyota, která vyráběla nejkvalitnější vozy na světě za časů starého dobrého kapitalismu, to jest před deseti lety. Zparchantění kapitalismu posledního času se projevuje výrobou zmetků, aby se vydělalo, a přitom ušetřilo. Pokud rozředíte v bankách dolar, portfolia a jiné cenné papíry, normální člověk nic neuvidí. Pokud rozředíte brzdný systém nebo plynový pedál, pak můžete někoho zabít. Vadné dolary zůstanou na trhu na náklady daňových poplatníků a střadatelů. Vadná auta musí do servisu na náklady firmy. To je podstatný rozdíl mezi oběma druhy zlodějny. A v pradávných časech, to jest v minulém tisíciletí, banky žily financováním podnikaní, a nikoliv z výroby a prodeje finančních šmejdů. Na příkladu zmršené Toyoty je vidět, jak běží normální vztah mezi podnikem a bankou. Mizerný podnik dostane mizerný úvěr. Proto mi vadí systém současného kapitalismu opřeného o spekulativní kapitál. Všem poctivým bere peníze tak šikovně, že nemůžeme finanční zlodějny nijak reklamovat. Jenže to nemůže trvat věčně.