Bohouši, máš pravdu s knihou o poutních místech. Napsal ji zřejmě Jiří Černý. Mám od něj knihu Poutní místa jihozápadní Moravy a je výborně zpracovaná. Odkazů na místa, kde pobýval poustevník se tam taky několik najde.

Oficiální postoj v církve lze vysledovat v Katechismu katolické círve. Viz paragrafy 920 a 921. (www.katechismus.cz)

Co se týká církevního práva, to popisuje poustevnictví jako životní způsob, viz kánon 603:

paragraf 1: Kromě společností zasvěceného života uznává církev také poustevnický život, jímž křesťané prostřednictvím přísnějšího odloučení od světa zasvěcují svůj život ke chvále Boha a spáse světa tichem samoty, vytrvalými modlitbami a pokáním.

paragraf 2: Právo uznává poustevníka za Bohu oddaného zasvěceným životem, jestliže formou slibů nebo jiných posvátných závazků veřejně prohlásil a diecéznímu biskupovi se zavázal, že bude zachovávat tři evangelijní rady, a jestliže pod jeho vedením dodržuje vlastní způsob života.

osobně si neumím v naší realitě to poustevničení moc představit.
Proč existují různé řády a kongregace ? To jsou přece mniši -
a tak trochu poustevníci ne ?
Jinak výroky starých pouštních otců jsou už zase k sehnání v několika
různých variantách , zpracovaných muži a i ženami .

O středověkém poustevničení jsem také nic uceleného nečetl, zmínky jsou v různých popisech poutních míst a podobně. Mám knížku Poutní místa JČ a tam se na mnoha místech o poustevnících píše. Autora si bohužel nepomatuji, pokusím se to najít.

Jinak v anotaci knihy Jak se žije poustevníkům se píše, že současné postavení poustevníka je upraveno církevním právem z roku 1983, pokud knihu někdo četl prosím o informaci. Sám se teď asi nedostanu k tomu si ji přečíst. Vůbec oficiální postoj církve k pousteníkům v současné době je zajímavé téma, bohužel nevím o tom nic.

Všichni věrní a pilní komentátoři umlaufovin jsme tu reálně popsali a odsouhlasili sudetského poustevníka. Když nemá oficiální status, nahrazujeme shovívavou ústeckou vrchnost my. Zjistili jsme, že pozemek s jeskyní by se prodražil, jeskyně dostala číslo popisné, poustevník chodil pro podporu, příp. by lidé místo do ZOO chodili na poustevníka (a to jsme ještě zapomněli, že má platit soc+ zdrav, z žebrácké misky odvádět příslušná procenta vrchnosti plus jednou ročně vše zesumírovat a platit daně)(fuj!, zase ty peníze!). Poustevníka hledáme, neboť je z lidí alespoň v některém životním období nejpotřebnější. Zároveň chodíme na web, předpokládáme tedy zcela správně, že může žít i tam; dnes ho v Čechách v jeskyni těžko budeme nacházet. Nechceme ho najít jako opičku v kleci a vyfotit si ho (jo, to je on! – zezadu sice vypadá jinak, ale podle těch vlasů --) nezbývá, než ho pracně hledat. Mám za to, že návštěva u poustevníka byla vždycky spojena s nějakým úsilím, rozhodnutím hledat jej, putovat k němu, důvěřovat jeho slovům už pro jeho úsilí o svatý život. Hledání a nacházení nám znesnadňuje pocit, že klikáním na myš poznáváme a ovládáme celý svět – aspoň ten svůj.

Co se literatury poustevníků a o poustevnících týká, dle mého názoru  jsou nejlepší Apofthegmata. Vyšly dva díly, ještě jeden a sbírka bude kompletní.

http://www.brevnov.cz/publikace/publikace_detail.php?id=3

http://www.brevnov.cz/publikace/publikace_detail.php?id=14

Ze současného života poustevníků v Německu:

http://www.ikarmel.cz/kniha/Jak-se-zije-poustevnikum_10995.html

Také o dávných poustevnících hodně píše Anselm Grun, viz stránky ikarmel.cz. O středověkém poustevničení skoro nic nevím, Apofthegmata - to je převážně 3. až 5. století po Kristu. (Neporadíte někdo nějakou literatutu?) I když je to tak vzdálená doba, našel jsem zde více postřehů a rad pro svůj život, než v současné literatuře.

Tak to je zajímavé. Sotva jsem napsal svoji poznamku o tom, že bychom možná měli odejmout  poustevníkům to outdoorové břemeno, hned jsem potkal toho zmiňovaného outdoorového. Od svého okolí se hned na prnvní pohled odlišoval hojně užívanou dekou hudsonského typu s barevnými proužky, v pase převázanou, přes ramena žebradla a u pasu dřevěný růženec. Musel to být on. A byl.

Přestože byl málomluvný, podařilo se mi nějakou moudrost od něho získat. Málokomu je prý dána schopnost setkávat se s Bohem v přímé meditaci. Proto je dobré se řídit dávným heslem Ora et labora. Ponořit se do jakékoli pozitivní práce a na tuto činnost nabalit svůj rozhovor s Bohem. Takže Marie s tou svou jeskyní dostala za pravdu.

Pak už jen stál s hlavou vztyčenou vzhůru a doširoka se usmíval na nebe. Evidentně i čekání na šalinu je tou pozitivní prací, při níž se dá rozmlouvat s Bohem.

To je právvě ten problém, že o současných poustevnících se člověk těžko dozví, zvláště tehdy, když jejich pomoc potřebuje. Ve středověku měl poustevník určitý oficiální status, všeobecně se o něm vědělo a  byl většinou i pod ochranou místní vrchnosti. Někteří plnili i určitý úkol, třeba péči o nějaký pramen, poutní místo a podobně. Dnes je všechno více anonymní, tedy i poustevníci.

To mám ale jenom vyčtené a nijak důkladně, nejsem pracovník ústavu monachistiky.

Ač se to zdá anachronismem, poustevníci v naší republice existují, bohužel - či bohudík - se o nich lze dozvědět spíš tichou podzemní šeptandou, než že by jejich existence byla zdokumentována i na webu, jako je tomu u Marka Poustevníka-Šenkyříka od nás od Brna. Já sama hodlám udělat rozhovor s některým z nich a pak to dát na náš web o přírodě (outdooring.cz), ale až se tomu tak stane, určitě toho dobrého muže (či ženu) nebudu ani jmenovat, ani přesně určovat, kde vlastně bydlí. Právě na Markovi Poustevníkovi je vidět, že když se existence takové "tajemné" osoby provalí a ví se, kde má poustevnu a jiná modlitební a jinak zajímavá místa, spousta taky-lidí mu to jde okamžitě zničit. Proč to tak je, nevím, asi už lidem chybí středověká pokora, všeobecná víra ve věci vyšší než materiální svět a smysl pro svaté-nedotknutelné.

V článku jsou hezké postřehy, jak to tady funguje. Realita by byla asi následující: poustevníkovi by byla přidělena poustevna nejlépe na nějakém ze sídlišť v Ústí nad Labem, co nejdále od zastávky MHD. Vhodná by byla pod střechou vícepodlažního paneláku, aby tam byl vskutku nenápadný. Tudíž by nemohlo hrozit nebezpečí, že by se kdy mohla realizovat vize, kterou Vašek popisuje pod pojmem "za šesté". Pohřbívat poustevníky ve vedlejších bytech nedovoluje zákon o pohřebnictví.

Pokud by si chtěl dotyčný poustevník zvolit místo poustevny sám - měl by se vší pravděpodobností smůlu. Živnost pustevníka by mu dnes sice nikdo nezakázal. Leč pronájem lukrativního pozemku s jeskyňkou (do té doby naprosto bezcenného) by ho zruinoval, pokud by nebyl zabezpečen vysokým důchodem bývalého pracovníka "šachty". A to ještě nelze opominout skutečnost, že by se nebytový prostor jeskyňky musel administrativně změnit na bytový, dostat číslo popisné atd..Jinak by mu denně hrozilo vystěhování za doprovodu městské policie. Jen za vyřízení této záležitosti by se musel poustevník zadlužit.

Pak už by mu zbývalo buď žít ze sociální podpory (zde velmi obvyklý způsob života) a mluvit o nedostatku peněz v trolejbusech MHD, nebo - jako někteří ostatní chodit denně do práce, třeba do chemičky nebo někam "na šachtu" a tím dále víceméně nenápadně přispívat k dokonalejšímu drancování přírody. 

Největší šanci by zde měl poustevník na konci léta, když by byl dostečně opálen. To by snad mohl své poslání realizovat - prostřednictvím kdekoho požádat formou projektu o dotaci z evropských fondů.

Závěr: určitě i v sudetech žijí moudří, života znalí "poustevníci" - někde na sídlištích v anonymních betonových poustevnách či v polorozpadlých domcích za hradbami protihlukových stěn silnic první třídy. Chceme je vůbec hledat?

Na článku jsou zajímavé tři věci:

1. upozorňuje na dostatek osob schopných poradit a poskytnout duchovní zázemí v krizových situací. Z literratury vím, že v našem regionu byli poustevníci ve středověku na mnoha místech a asi bylo snažší je najít. Dnes asi nejsou, nebo se o nich moc neví. Problém je i najít dobrého psychiatra, o psychoanalytikovi ani nemluvím.

2.Zajímavá zmínka je o soběstačné ekonomii. Já také nedovedu pochopit, proč se například mléčné výrobky vozí přes celou republiku aby se nakonec prodali ve stejných supermarketech za stejnou cenu. Můj soukromný názor je, že tento životní styl umožňuje nízká cena fosilních paliv, ale když to někde řeknu, vystavuji se nebezpečí inzultace.

3. Dobrý nápad je ústav monachistiky, musel jsem si ve slovníku najít co to znamená.Možná by nebylo špatné v takovém ústavu pracovat.