Disidentství včera, dnes a zítra. O smyslu občanské statečnosti

Veřejná přednáška v rámci vzdělávacího cyklu Technické univerzity Liberec. Celkový text ve formátu PDF si můžete stáhnout zde.

Vážené dámy a vážení pánové

Moje přednáška v cyklu veřejných zamyšlení filosofické katedry TUL na aktuální témata se týká významu disentu a smyslu občanské statečnosti. Pokusím se rozebrat téma s určitým filosofickým nadhledem. Dnes není včera. Jiný pohled na smysl občanské statečnosti jsem měl v době, kdy jsem opouštěl věznici Plzeň-Bory, jiný smysl mělo občanství v době, kdy jsem ve funkci krajského volebního zmocněnce Občanského fóra registroval kandidátní listinu za Jihomoravský kraj a jiný náhled na občanskou statečnost mám dvacet let od sametové revoluce. Můj dnešní pohled na společnost je mnohem pesimističtější než v roce 1990 po volebním vítězství OF, a o něco (málo) optimističtější než v roce 1981, kdy jsem se z věznice vracel do civilu. Pokusím se na třech figurách opozice – biblického proroka, komunistického disidenta a současného občanského aktivisty – ukázat základní rysy občanské statečnosti a politické odpovědnosti. Hlavním vodítkem bude výklad trojí povahy svědectví, které po svém symbolizuje každá z oněch třech figur.

1. Figura proroka aneb svědek boží pravdy

První rozbor nás zavede do Jeruzaléma kolem roku 588 př. Kr. mezi poražené Judejce. Král Nebukadnesar již město dobyl o rok dříve, vyplenil jej, vzal s sebou zajatce a odtáhl zpět do Babylóna. Protože ve městě vypuklo povstání, vrátil se roku 587 podruhé. Jeruzalém oblehl znovu, pak jej kompletně zničil i s chrámem a zbytek obyvatelstva odvedl do čtyřicetiletého babylónského zajetí. Kapitola 28 z knihy proroka Jeremiáše se mohla odehrát těsně před druhou invazí Asyřanů. Ukazuje spor mezi Jeremiášem a jeho kolegou, populistickým náboženským vůdcem Chananjášem. Ten mobilizuje obyvatelstvo do odporu proti okupantům pomocí symbolického znamení: veřejně zlomí jařmo, které Jeremiáš na sobě nosí jako znamení podrobenosti Nebukadnesarovi. Jeremiáš bere prorocká slova svého kolegy vážně: „Kéž tak učiní Hospodin! Kéž Hospodin splní tvá slova, která jsi prorokoval, že vrátí předměty Hospodinova domu a přivede zpět z Babylóna na toto místo všechny přesídlence.“ (Jer 28,6). Ale pak Jeremiáš dostal skutečné Hospodinovo slovo. Dřevěné jho bude vyměněno za železné a do zajetí půjde celý národ. Populista Chananjáš do roka zemře, protože falešně mluvil ve jménu Hospodinově: „ A prorok Chananjáš zemřel týž rok, sedmého měsíce.“ (Jer 28, 17).
Veřejná soutěž dvou proroků o pravost jejich slov skončila smrtí náboženského lháře, který vlastní názory veřejně vykládal jako slovo boží. Chananiášova sebejistota kontrastuje s Jeremiášovou nejistotou. Prorok hned neví, zda má jeho kolega pravdu nebo ne; musí čekat na skutečné Hospodinovo slovo, až pak vynáší definitivní soud. Jeremiáš jasně rozlišuje mezi vlastním přáním, které se kloní k proroctví jeho kolegy, a mezi pravdou dané dějinné situace, která mluví proti němu. Pravdu hned nezná, proto musí zápasit ve skrytosti o její smysl. Potřebuje delší dobu k nalezení toho, oč v jejich době a v dané situaci skutečně jde. Populistický prorok pochybnosti nemá; všechno ví hned, a navíc s definitivní jistotou. Bible ukazuje, že zdánlivé vědění nese smrtonosný charakter nejen pro falešného proroka, ale i pro všechny, kteří mu uvěřili. První figura disidenta ukazuje svědka hodnotícího smysl dějin. Za pomoci Paula Ricoeura (La mémoire, l’histoire, l’oubli, Seuil, 2000) sestavme základní matrici Jeremiášova svědectví (str. 204 208).

1. Základem svědectví je výpověď svědka, který ve svém vyprávění podává přítomnou či budoucí událost v jejím skutečném rozměru. Má žít okupovaný Jeruzalém pod nadvládou Asyřanů nebo se má vzbouřit?

2. Spor mezi oběma proroky ukazuje na vyprávějícího jako individuálního svědka dějinné pravdy. Jeho osobní vlastnosti a náhled do smyslu situace garantují pravdivost řečeného. Jeremiáš na sobě nosí symbolické jho, Chananjáš je symbolicky ničí. Oba se dovolávají boží vůle s plnou osobní jistotou, oba říkají totéž: „Věřím, že tomu tak je.“

3. Celá situace dostává dramatický smysl v momentu, kdy se oba aktéři dovolávají soudu ostatních občanů Jeruzaléma. Apel na veřejnost ukazuje na intersubjektivní prostor komunikace, kde se ustavuje svědectví ve své původní autentičnosti. Odkazuje na svět smyslu a na hledání pravdy, které je společné všem lidem: „Něco se děje a vy všichni mi věřte, že to tak je“.

4. Osobní identita Jeremiáše jako svědka je potvrzena pozdějším vývojem událostí. Disident a prorok musí se svou vírou a svědectvím obstát v plynutí času, což se nepovedlo Chananiášovi. Po jeho smrti mohli lidé říci o Jeremiášovi: „Protože je stále stejný a stejně věrohodný, tak mu věříme.“

5. Ke společné komunikaci o autencititě dosvědčené události nutně patří i pluralita svědectví. Jeremiáš se odvolává na další proroky, například tehdy působícího kolegu Uriáše. Své vlastní svědectví doplňuje poukazem na další svědky, jejichž výpověď dokládá pravdivost předkládaného vyprávění: „Věřte mi, nebo se zeptejte někoho jiného.“

6. Konsensus jednotlivých svědectví již není pouze osobní záležitostí svědků, ale celého společenství: „Protože věříme těmto svědectvím, proto musíme jednat v zájmu spravedlnosti.“ Svědectví pravdě zakládá kolektivní morální soud, a tím participuje na výkonu spravedlnosti.

První disidentská figura ukázala smysl svědectví pro pravdu v situaci, která je nejasná, a kdy smysl doby není dán jednoznačně. Schválně jsem vybral střet mezi demagogem a prorokem. Samozvaní vůdci lidu hlásají vždy to, co tak či onak chceme slyšet, protože falešná pravda zapadá do našeho obrazu světa.

Podobný příklad úspěšného rozeznávání znamení doby můžeme vzít z nedávných dějin českého křesťanství a nemusíme jít až k upálenému katolíkovi Janu Husovi. Soukromý zemědělec Augustýn Navrátil (1928-2003), jehož rod hospodaří v Lutopecnách u Kroměříže již po tři století, se rozhodl v dubnu roku 1986 vydat petici o 31 požadavcích za svobodu katolické církve u nás. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a od 80. let vydával s přáteli samizdatový křesťanský časopis. Od samotného Augustýna dobře vím, že pražský katolický disent přijal jeho petici zpočátku negativně. Jenže tento sedlák hospodařící i za komunistů samostatně, svou petici opravdu vydal. Postupně se k ní připojilo asi 600 tisíc občanů tehdejšího Československa. Dnes můžeme jednoznačně říci, že sepsání petice bylo jedním z důležitých momentů v boji za demokracii u nás. Prorockému Navrátilovi dal za pravdu vývoj dějin. Uměl číst znamení doby a správně odhadl, že situace dozrála k tomu, aby se občané otevřeně postavili na obranu základních lidských práv. Jeremiáš a soukromý zemědělec Augustýn mají něco společného. První rovina svědectví ukazuje vztah k rovině hledané pravdy, jejíž světlo prozařuje individuální i národní existenci. Pravda o přítomné situaci není dána hned, podléhá demagogii a mylným hodnocením. Až čas a integrita osobnosti dosvědčí, že prorok nebo disident měl pravdu. Navíc ani skutečný prorok nemá patent na pravdu, protože vůči budoucnosti nemůže být nikdo stoprocentním znalcem.

---

Autor: Václav Umlauf	Diskuze:  6 příspěvků
Publikováno: 19.05.2010	V rubrice: Svět kolem nás