Z dnešní krize vyjde církev i tentokrát s mnohými ztrátami. Bude malá a namnoze bude muset začínat znova. Nenaplní se mnohá ze staveb, které budovala v dobách konjunktury. S počtem svých stoupenců ztratí i mnohé ze svých společenských privilegií. Daleko více než dosud bude dobrovolným společenstvím, vstoupit do něho se dá jedině vlastním rozhodnutím. Jako malé společenství bude po svých členech daleko více požadovat iniciativu. Budou jí jistě známé i nové formy úřadu a osvědčení křesťané budou vysvěceni na kněze, aniž opustili svá povolání. V mnohých malých obcích, či v souvisejících sociálních skupinách bude se normální duchovní správa vykonávat jen tímto způsobem. Vedle toho bude ovšem kněz z povolání nepostradatelný tak, jako dosud.

Ale po zkoušce tohoto tříbení bude z této zvnitřnělé a zjednodušené církve proudit velká síla. Lidé ve světě veskrze naplánovaném budou totiž nevýslovně osamoceni. Až Bůh zcela zmizí z jejich obzoru, zjistí, jak jsou dokonale chudí, příšerně chudí. A pak se objeví ono malé společenství věřících jako cosi zcela nového, jako naději, která je jejich věcí, jako odpověď na stálou a skrytou otázku. Považuji za jisté, že církev má před sebou velmi těžké časy. Její vlastní krize dnes teprve začala a musíme ještě počítat se značnými otřesy. Ale jsem si také jist tím, co zůstane na konci této krize: nikoli církev politického kultu, ale církev víry. Nikdy už asi nebude silou ovládající společnost, jakou byla ještě donedávna. Ale znovu rozkvete a člověk v ní uvidí svůj domov, který mu dá život a naději přes hranici smrti.“

... Josef Ratzinger, profesor dogmatiky v Řezně, o Vánocích v roce 1969 mluvil v německém rozhlase na námět „Jak bude vypadat církev v roce 2000?“

Ano, já si opravdu myslím, že pravdu má Ježíš, když hovoří o trámu v našich očích a třísce v očích bratra, a ne rádoby aktivní laici, kteří podobnými svými nemístnými (a namnoze i heretickými, viz Wir sind Kirche) aktivitami poškozují Církev. O tom, zda je něco strukturálně špatně, ať přemýšlejí ti, kdo jsou k tomu od Boha povoláni, tedy svatý otec a biskupové. Nám laikům do toho nic není. Naším úkolem od Boha je být křesťany na svém místě, a prokázat to, čím my Církvi pomůžeme ze všeho nejvíc: pokorou a poslušností. To je to, co dnešním laikům často chybí, ne pyšné petice a kolokvia.

Pokud se zaměříte na svou vlastní morálku, uvidíte, že Vám to zabere víc než dost času k přemýšlení, a užitečněji vyplněného než marnit čas přemýšlením o chybách druhých. Přemýšlení o chybách druhých je čisté antikřesťanství.