Noční zasedání velerady

Originál najdete ve starodávné knize: Václav Umlauf, Rozmarné příběhy podle Nového zákona, CDK Brno, 2003.
_________________________

Chrámové stavby na hoře Sión se pomalu nořily do tmy. Zapadající slunce osvítilo boží příbytek posledními paprsky. Nechalo naposledy zablýsknout pozlacenou kopuli svatyně a odešlo spát do země stínů. Nastávala noc. Z místností přiléhajících k hlavnímu nádvoří se ozývají tiché hlasy služebnictva a klidné, autoritativní pokyny vydávané nástupci Mojžíšových levitů. Skončili obětování zvířat a úlitbu vína. Kněží si svlékli zakrvavené obětní řízy, pomodlili se předepsaný žalm. Vzdali chválu Hospodinu za vykonané dílo stvoření, poděkovali Nejvyššímu za přízeň projevovanou jeho pozemskému sídlu. Představený chrámové služby předává úřad svému nástupci. Stručně popisuje události dne, úklonem hlavy schvaluje návrhy na zítřejší bohoslužbu. Potom společně udělují příkazy chrámovému služebnictvu. Odcházejí. Naposledy se uklánějí směrem k Nejsvětější svatyni. Věčná temnota zahaluje přítomnost Vznešeného. Pouze velekněz má právo vstoupit jedenkrát za rok do srdce chrámu a v posvátné temnotě pronést skutečné jméno Hospodina zjevené Mojžíšovi na hoře Choreb: Jsem ten, který jsem - Jahve. Temná zákoutí podržují na několik okamžiků ozvěnu kněžských kroků. Scházejí po schodišti do ženského nádvoří, posledního místa chrámu kam smějí vstoupit ženy. Letmým pohledem se ujišťují, že je vše v pořádku. Služebnictvo nezapomnělo na nic z nočních povinností začínajících po západu slunce. Lampy na stěnách již hoří. Mihotavé plamínky se nesměle šplhají po zdech, naznačují monumentální velikost staveb. Ticho sakrálního prostoru nahání strach a posvátnou bázeň. Poslední pohled na ztemnělou chrámovou budovu. Mlčenlivé siluety vycházejí z chrámového okrsku do vnitřního města. Dnešní den nekončí jako obvykle. Nevracejí se k rodinám, kde požehnají večeři a vychutnávají klid domova s manželkou a s dětmi. Tlumené hlasy si vyměňují úsečné věty, které nezasvěcenému mnoho neřeknou.
„Zase je v Jeruzalémě?“
„A kde se to stalo?“
„Zná někdo toho Lazara z Betánie?“
Cesta z chrámu netrvá dlouho a muži zahalení do tunik přicházejí ke vstupní bráně Kaifášova domu. Veleknězovi služebníci před vchodem vítají příchozí s hlubokou úklonou. Vždyť znají osobně všechny hodnostáře Sanhedrinu. Členství v nejvyšší židovské radě se dědí z otce na syna a radní jsou zahrnováni veřejnou úctou. Rozhodují o nejdůležitějších náboženských otázkách Izraele. Usmiřují rozvaděné strany v různých sporech, vynáší definitivní soudy o rituálně čistých a nečistých místech, předmětech a obřadech. Vedou národ složitým úskalím mocenské hry s Římany. I vládci z Kapitolu musí volky nevolky respektovat autoritu náboženského a politického sboru židovských starších. Je pravdou, že velekněz a jeho rodina vládnou s židovskými aristokraty téměř sami. Jen málokdy žádají členy Sanhedrinu o souhlas s předkládanými záměry. Tato okolnost vzbuzuje v mnoha členech rady nechuť k Ananiášově kněžské rodině. Vždyť prokletí Římané a ne společenství Izraele ustanovili tohoto zbohatlíka za hlavního správce božího chrámu na Sióně! Farizejové vyčítají saduceům kolaboraci s okupanty a odmítají plnit mnohá nařízení vydávaná užším vedením velerady. A vlivné a všemi ctěné společenství esénů se od chrámu odvrátilo úplně. Moc chrámových kněží proto není tak silná, jak se saduceové snaží namluvit obyčejnému lidu. Opozice vůči chrámové elitě zahrnuje všechny vrstvy národa. Eséni neuznávají autoritu chrámových kněží v otázkách bohoslužby a chrám považují za nečistý, prý vinou zločinů a bezbožnosti kněžské kliky. Političtí odpůrci impéria, sikariové a zélóti nenávidí velekněze, jako ostatně všechny zrádce Hospodinem vyvoleného lidu. Mnozí z netrpělivých židů čekají na Mesiáše-válečníka, s nímž společně vytáhnou do boje proti nenáviděným okupantům Judeje a nastolí vládu Pomazaného. Nekonečné taktizování chrámových kněží a celého Sanhedrinu uvádí boží bojovníky v zuřivost a občas vyvolá výbuch neorganizované vzpoury, ihned potlačené římskými legiemi.

Vůdcové Izraele musí obratně manévrovat mezi rozbouřenými vodami. Čas od času svolají celou radu, aby společnou autoritou zaštítili důležitá rozhodnutí ovlivňující osud Abrahámova lidu. Všichni vědí, že pozvání adresované celému sboru starších předznamenává důležitou událost. Musí přijat nějaké významné rozhodnutí. Za ně pak ponesou odpovědnost před národem i před Římany. Nelehký úkol. Jak najít správnou míru kompromisu mezi znesvářenými stranami? To není snadná věc. Mnozí si ani nepřejí být na velekněžském místě. Odpovědnost úřadu je nemalá. Kruh zasvěcenců dobře ví, že ji nemohou vyvážit vnější pocty a bohatství, jimiž se velekněžská rodina obklopuje.

Úřadující velekněz osobně vítá příchozí před vstupem do zasedací místnosti. Kaifáš vykonává nejvyšší úřad již patnáct let. Je synovcem mocného Ananiáše, jehož nahradil ve velekněžském úřadě. Ale vliv starého velekněze nijak nepoznamenal odchod z velekněžského stolce. Vždyť Ananiášův syn již patří k nejvlivnějším členům rady. Kaifáš v něm nemá snadného protivníka, ale zatím se drží dobře. Farizeové pozorují majestátní postava oděnou v předpisovém rouchu. Energické rysy dosvědčující zdatnost fyzickou i duševní. Kaifáš vyniká schopností škodit a prospívat. Lidé z ulice i jeho nejbližší ho nenávidí i velebí současně.
„Asi to tak má být“, pomysleli si mnozí přicházející.
Rituálním skloněním hlavy odpověděli na falešnou srdečnost a čekali, co přijde. Všichni se usadili na svá místa. Vzdálenost od pódia velerady ukazuje na mocenské postavení a vliv jednotlivých členů a skupin. S rostoucí vzdáleností od Jeruzaléma slábne vliv v radě. Navíc i v samotném Davidově městě patří klíčové posty hlavně saduceům dosazeným Římany a herodiánům nastoleným galilejským tetrarchou Herodem Antipou. Ostatní mají jen poradní hlas. Ale někdy se k němu přihlíží a tak tomu zřejmě bude i dnes.

Kaifáš zvláště srdečně zdraví mnohé farizeje ze vzdálených synagog, jichž si normálně vůbec nevšímá. Jasně vyslaný signál vzbudil pozornost.
„Uvidíme, co ten lišák zase chce“, pomysleli si farizeové za zdvořilými úsměvy.
„Rozhodně se nesmíme nechat napálit. Náš vliv je beztak menší a menší. Nesmíme dát svou kůži lacino. O co mu jde?“
Rychlé pohledy do sousedních lavic potvrzují, že téměř nikdo nechybí. Není divu. Za dva dny začnou hlavní svátky a Jeruzalém zaplavili poutníci z celého světa. Povinnost alespoň jednou za rok navštívit chrám a vykonat předepsanou oběť se přece týká všech židů. I těch, kteří žijí rozptýleni v helénských městech. Jejich bohatství je vítáno, kulturní vyspělost obdivována, i když ne všemi. Mnozí představitelé synagog v diaspoře zasedli na svá místa ve veleradě a srdečně se zdraví se všemi známými.

---

Autor: Václav Umlauf	Diskuze:  Napsat příspěvek
Publikováno: 01.04.2012	V rubrice: Povídky, fejetony