Italští biskupové a pedofilní skandály

Mnoho slov, ty nejlepší úmysly, ale žádný konkrétní mechanismus, který by vynesl na světlo pedofilní zločiny páchané klérem po desetiletí, píše Marco Politi v italském deníku il Fatto Quotidiano. Směrnice "pro případy sexuálního zneužití nezletilých kněžími", které 22. května zveřejnila Italská biskupská konference (CEI), jsou zklamáním pro všechny, kteří vně i uvnitř římsko-katolické církve očekávali, že se také v Itálii církev vybaví mechanismy, které efektivněji zajistí spravedlnost obětem a odhalí zločince ukryté v jejích řadách. Pozitivní věcí v dokumentu je zajisté výzva biskupům k pohotovému a ochotnému naslouchání obětem a jejich rodinným příslušníkům, k poskytnutí včasné duchovní i psychologické pomoci a obecně k ochraně dětí. Biskupové jsou také vybízeni, aby informace o zneužití okamžitě pečlivě posoudili a stejně urgentně zahájili církevní vyšetřování. Jestliže by pak případ postoupil k diecéznímu soudu, je nutné zamezit knězi v přístupu k mladistvým, aby se zabránilo "riziku opakování kriminálních činů."

Po dvouleté reflexi a po roce vypracovávání textu, se Italská biskupská konference zastavuje v tomto bodě, konstatuje Marco Politi. Tvrdohlavě tak zavírá oči nad zkušenostmi, které na tomto poli získaly země jako Spojené Státy, Německo, Rakousko, Belgie a Anglie. V Belgii a Rakousku byly zřízeny národní vyšetřovací komise, v jejichž vedení stanuly nezávislé osobnosti z řad laiků. V Německu byl dohledem nad dodržování směrnic proti pedofilii na federální úrovni pověřen jeden z biskupů. V případě nutnosti je oprávněn zasáhnout v méně ostražitých diecézích. V Anglii jsou ve farnostech činné skupiny, kteří bdí nad potíráním pedofilie. Italská biskupská konference se má podle Politiho před podobnými opatřeními velmi na pozoru. V italské diecézi Bressanone byla před časem zřízena e-mailové linka pomoci a kontaktní osoba pro oběti. Ale ani tento malý operativní nástroj italští biskupové plošně ve směrnicích nezavádějí.

V boji proti pedofilii se již delší dobu angažuje sicilský kněz Fortunato di Noto. Jeho návrh, aby byl v každé diecézi ustanoven "dětský vikář", jakýsi strážný anděl, který by měl na starost prevenci a ochranu dětí, biskupové smetli ze stolu. Z celého dokumentu CEI dýchá duch defenzivy soustřeďující se zejména na to, aby biskupové nepřišli o možnost odrazit energické zásahy italských civilních soudů. Ve směrnicích je uvedeno, že "případné informace nebo činy týkající se kanonického soudního postupu mohou být vyžádány soudními autoritami it. státu, ale nemohou se stát předmětem příkazu k předložení nebo zabavení." Za touto větou se skrývá strach, že by civilní soudy, podobně jako v Americe, mohly získat dokumentaci odhalující postupy, které vedly k utajování a zamlčování zločinů. Zakázán je také přístup k archivům italských biskupů.

Jinde ve světě se biskupové snaží o spravedlivé odškodnění obětí. Směrnice italských biskupů však přispěchaly s prohlášením, že "žádnou zodpovědnost za případná zneužití, přímou ani nepřímou, nenese nikdo v čele Svatého Stolce, ani nikdo v čele Italské biskupské konference". Dokument vrcholí lapidárním konstatováním, že v italském státním zřízení biskup nezastává pozici veřejného činitele a tak "nemá právní povinnost ohlásit civilním soudům informace, které obdržel ohledně zločinných skutků."

Je to skutečně tak, v Itálii biskup takovou povinnost opravdu nemá. Avšak bylo by od biskupů zodpovědným gestem, pokud by se sami svobodně zavázali – tak jako v Irsku - k ohlašovací povinnosti. Už jen kvůli ostudným epizodám, v nichž v minulosti figurovala právě nečinnost a zamlčování biskupů. Nestalo se tak. Ve směrnicích se lze dočíst, že je tu "respekt ke svobodě oběti a je na ní, aby zahájila soudní postupy, které uzná za nejvhodnější." Sekretář italské biskupské konference mons. Crociata zdůrazňuje, že nesmí být zapomínáno, že zneužití klérem je zločin. Dodává, že pedofilie je jevem, který "má bohužel obrovské rozměry a vyžaduje společné úsilí pro boj s ním a že spolupráce mezi církevními a civilními institucemi je běžnou praxí." Na otázku, proč tedy biskupové necítí ohlašovací povinnost, odpovídá: "Nemůžeme chtít po biskupovi, aby se stal veřejným činitelem." Marco Politi vyjadřuje svůj údiv nad tímto vysvětlení, které podle něj není ani racionální, ani právnické, ani biblické. Za vším je podle něj jen velký strach italských biskupů z očistné lázně pravdy.

Politi vyjadřuje údiv nad tím, že teprve po dvou letech se objevilo vůbec nějaké číslo ohledně zneužívaných v Itálii: 135 případů zneužití kněžími mezi lety 2000 a 2011, které byly postoupeny Kongregaci pro nauku víry: 53 odsouzených, 4 osvobození a ostatní v šetření. 77 stížností se pak dostalo k civilnímu soudu, za své delikty bylo nakonec odsouzeno 39 církevních hodnostářů. Podle Crociaty soudy uznaly vinnými 22 kněží už v první instanci, dalších 17 pak ve druhé instanci. Pět obžalovaných bylo zproštěno viny, dalších 21 případů skončilo dohodou o výměře trestu, což je možnost, kterou italský soudní systém dává obžalovaným z méně závažných trestných činů.12 trestních řízení bylo pozastaveno.

Papež Benedikt XVI. vyhlásil nulovou toleranci vůči pachatelům sexuálního zneužívání v řadách církve. Je otázkou, zda právě směrnice italských biskupů jsou výrazem tohoto nekompromisního papežova postoje.

---

Autor: Helena Hladilová	Diskuze:   jeden příspěvek
Publikováno: 25.05.2012	V rubrice: Cí­rkev, Bůh a tak