Proč založení iniciativy za církev sociálnější

Hledá-li někdo Boha, neptá se po nikom menším. Neptá se na jeho jednatele ani sekretáře, ani jeho oficiálního místoředitele. Někomu stačí jen tak si číst v knížkách a v Knize knih, jiní se na Boha dotazují lidí kolem sebe. Kdo se ptá po Bohu, nevyhledává jeho úředníky.


Kdo zakotvil v církvi katolické, setká se jednoho dne se skutečným obsahem pojmu "autorita biskupů". Aby nemusel věřící člověk řešit rozpor mezi svědomím a podřízeností autoritě, spolehne se na všeobecně rozšířenou domněnku, že biskup má vždycky pravdu, i kdyby se mýlil. Pak jsou lidé, kteří nepochybují, když jim osobně Pán Bůh svěřil k užívání vlastní rozum, že jej mají používat nezávisle na všeobecně rozšířené domněnce. Jsou i lidé, kteří podle současné politické situace a vztahu vládců k představitelům duchovního života uzpůsobí svůj postoj k projevům víry. Ti, co nerezignovali na vlastní úsudek, jednoho dne zjistí s úžasem, doprovázeným úlekem, že církev katolická není demokratická, ale hierarchická. Tuto ošemetnou záležitost lze chápat nejen ve smyslu doporučení, příkazů a nabádání shora, ale i opačně, čili zdola. Lze-li za určitých okolností ve společnosti vyměnit politickou garnituru, takovou akci v katolické církvi provést nelze. Zatímco občan chodí s plackou "Stydím se za svého prezidenta", katolíkovi s plackou "Stydím se za svého kardinála" by málokdo rozuměl. Za placky, přišpendlené na hrudi nebo batohu se dnes nezavírá. Vyjadřují názor občana a vystaveny světu na odiv mimo dosah pravicově smýšlejícího zaměstnavatele nebo otrokáře zbytečně neprovokují, ale ani nenapomáhají kýžené změně.
O změny ve společnosti, ale i v církvi usilují iniciativní lidé, které má obvykle většinová společnost dlouho za rebely nebo za blázny. Impulsem ke změnám, pokojnou snahou o rovnoprávný dialog je Iniciativa za církev sociálnější. Připojit s může každý z vás.

---

Autor: Jitka Hrušková	Diskuze:  14 příspěvků
Publikováno: 18.06.2012	V rubrice: Cí­rkev, Bůh a tak